Ačkoliv naši předkové chodili bez větších problémů naboso, dnes tento styl praktikuje jen minimum lidí. Naprostá většina z nás dává přednost mít nohy chráněny nejen před ostrými předměty, na které bychom mohli narazit, jako jsou kamínky či střepy, ale také před rozpáleným betonem v létě a mrazivým sněhem a ledem v zimě.
Není tedy divu, že se obuv stala standardní součástí našeho oděvu. Mnozí z nás ji v podobě pantoflí nosí i doma, aby nemuseli cítit pod nohama studenou zem. Vzhledem k těmto skutečnostem pak není divu, že obuvnický průmysl patří k těm nejrozšířenějším.
Lze si tedy představit, že existuje obuv prakticky pro každou příležitost, a někdy může být problém se vyznat v tom, kam se která hodí. Nemusí to totiž být vždy zcela jasné, jak může být evidentní z případu dvou turistek, které vyšly na horskou túru v teniskách a skončily s vyvrknutými kotníky.
Jedním z těch, která často zamotává hlavu, jsou i trekové boty. Ty jsou charakteristické tím, že jsou relativně vysoké, pevné, a navíc mají celkem silnou podrážku s výrazným vzorem. Jejich cílem je zpevnit a zabezpečit nohu až po kotník i v obtížném terénu a zabránit tak zraněním, jako například již výše zmíněné vyvrknutí kotníku.
Je ovšem jasné, že ani ony se nehodí pro každou příležitost. V horkém počasí se v nich totiž potí noha, avšak zároveň neposkytují dostatečnou ochranu proti mrazu, jaký zažíváme v zimě. Navíc ani nevypadají ve srovnání s jinými příliš pěkně, což znamená, že není vhodné brát si je do společnosti. To platí především pro ženy.
Lze tedy říci, že ačkoliv bezesporu patří mezi ty nejkvalitnější, co se ochrany nohou týče, jsou vhodné pouze pro velmi omezené příležitosti, v podstatě pouze pro výlety v náročném, zejména kamenitém terénu. Proto je pro naprostou většinu lidí celkem zbytečné do nich investovat – potřebnou službu totiž zastanou levnější a pro danou příležitost vhodnější typy.