Je to už hodně dávno, co jsem si ji pořídila elektrokolo a také elektrokoloběžku. Mam k elektru docela hodně blízko. Já sama jsem si řekla, že kdybych si pořídila elektrokoloběžku anebo také elektrokolo, že bych se takhle mohla dostávat do zaměstnání. Řekla jsem si, že bych elektrokolo také mohla pořídit svému mladšímu synovi, je mu osm let. Dokonce jsem se dozvěděla, že je právě na jeho výšku i na jeho věk už také elektrokolo dělají. Sice jeho škola je vzdálená jenom tři kilometry, ale řekli jsme si, že když budeme jezdit na elektrokole, že vlastně také budeme moct o několik minut déle spát, že když nepůjdeme pěšky, že to bude lepší, protože autobus tady z našeho města jezdí docela pozdě.
Takže syn kolikrát také musel do školy jet o hodinu dříve, aby se tam dostal, protože je ve škole někdy měli takové předměty, které už byly na sedmou hodinu ráno. Podle mého názoru, tohle je skvělé, protože dítě se aspoň vydovádí. Byl to takový sportovní kroužek. Syn chodí na kroužek elektra a techniky, protože syna moc baví elektronika a technika elektro je jeho vášeň snad už jako pětiletý dítě si hrál s elektrem, pořídili jsme mu takový dětský notebook. A jaké potom bylo naše překvapení, kdy on si někde sehnal šroubovák a potom dětský notebook nějak rozšrouboval.
Beru to docela takové roztomilé a zajímavé. Vůbec jsme netušili, že tohle pětiletý syn dokáže. A tak jsme si řekli, že když má rád syn techniku a elektro, že by bylo nejlepší, kdybychom ho přihlásili třeba do nějakého kroužku. Když jsme synovi řekli, že až bude nastupovat do první třídy, že ho přihlásíme v této škole do elektro kroužku. Že tam bude mít moct dělat, co chce. A víte, co tam udělali? Udělali tam opravdu krásného robota a syn vyhrál první místo, protože jeho robot byl opravdu nejkrásnější a také dokonce nejsložitější. Jsem opravdu zvědavá, co mě je do budoucna vyroste.