Již v dávných dobách naši předkové vyhledávali pobyt v solných jeskyních. Bylo jim tam dobře a věděli, že se zde mohou léčit. Sloužily jim k tomu zpočátku jeskyně přírodní, později také solné doly.
V Evropě se tento způsob léčby začal poprvé provádět ve třicátých letech devatenáctého století v Polsku. Bylo to v dolu Vielička u Krakowa. Toto místo bylo vyhlášeno léčbou chorob dýchacích cest hlavně později, v poválečném období.
Zdraví z uměle budovaných jeskyní
Skvělým vynálezem moderní doby se staly solné jeskyně vybudované uměle. Používají se k rehabilitaci při léčbě nemocí i k účelům preventivním. Na naše dýchací cesty působí blahodárně přítomnost záporně nabitých částic, minerály. Především jód, hořčík, bróm, draslík, selen. Léčí se nejen dýchací cesty, ale i kůže, srdce, štítná žláza, trávení a klouby. Protože je zde velice příjemné klima, odbouráváme při pobytech stres, vyčerpání, neurózy. Dochází ke zvyšování imunity.
Jak je rozdělujeme
Ovšem není jeskyně jako jeskyně. Máme na výběr jednak podle druhu soli. Sůlkamenná pochází z dolů v Polsku, na Ukrajině, i ze vzdálenějších dolů himalájských. Mořská je dovážena od Baltu, Černého a Mrtvého moře. Dále se tyto jeskyně liší technologiemi, které jsou při jejich stavbě používané.
Jde o tři základní druhy:
pasivní
U nás jsou nejčastější. Jak napovídá název, jde o jeskyni, kde se sůl nehýbe díky rozprašování. Je využito její přirozené vlastnosti vázat na sebe vzdušnou vlhkost. Její ionty se do vzduchu dostanou tak, že se naváží na vodu v něm obsaženou.
aktivní
Zde je sůl do ovzduší interiéru rozprašována v podobě tzv. „solného prachu“. Na stěnách je pak pouze tenká, dekorativní vrstva soli. Tyto jeskyně najdeme nejvíce v Rusku a na Ukrajině.
kombinované
V nich jsou použity prvky typu pasivního i aktivního.
Klima moře uprostřed města
Díky budování solných jeskyní nemusíme za ovzduším přímořských oblastí cestovat daleko. Stačí si vybrat služby té, která je našemu domovu nejbližší. V současné době některou nalezneme v každém větším sídle.